Betlém z kostela Nejsvětější Trojice

Kostel i sousední klášterní budova (směrem k Lazarské ulici) byl postaven v letech 1708-1713 na místě dvou obytných domů na základě projektu Octavia Broggia a pod vedením stavitelů Kryštofa Dientzenhofera a Jana Jiřího Aichbauera. Donátorem celé stavby byl nejvyšší mincmistr Království českého a mecenáš umění, baron Jan Ignác Putz z Adlersthurmu s manželkou Terezií, jeho dedikační nápis je umístěn na fasádě v pásu pod korunní římsou.
Roku 1783 byl klášter zrušen a kostel také uzavřen, věřící si však vymohli jeho otevření a 1784 sem byla přenesena fara od tehdy zrušeného kostela sv. Martina ve zdi. Odtud pochází také renesanční křtitelnice (datovaná letopočtem 1552) a gotické dveře do sakristie. V současné době kostel slouží jako farní pro slovenskou řeckokatolickou obec v Praze.
Originálně pojatá vrcholně barokní budova na téměř čtvercovém půdorysu s věží nad presbytářem a bohatě zdobeným průčelím do Spálené ulice. Nad hlavním vchodem je nápis z roku 1713, připomínající donátory stavby, J.I.Putze a jeho manželku. Vlevo od kostela je socha sv.Judy Tadeáše z roku 1734, snad z dílny Matyáše Bernarda Brauna, vpravo socha sv.Jana Nepomuckého z roku 1723 v moderní kubistické edikule. Pod kostelem jsou dvě prostory podzemní krypty řeholníků a dobrodinců, které byly otevřeny a zdokumentovány v letech 1982-1983.
Vnitřek má charakter centrální stavby o 9 klenebních polích se stejně velikým presbytářem na východní straně. 3x3 klenební pole jsou téměř stejně vysoká, oddělená pasy a sklenutá střídavě plackami a klášterními klenbami na čtyři štíhlé sloupy s vykousnutými hranami a výraznými hlavicemi. Prostřední loď je nepatrně širší a nad středním polem je kupole s lucernou, vyčnívající nad střechu. Zařízení je většinou z druhé poloviny 18. století, drobná křtitelnice z roku 1552 a kované dveře do sakristie z 15.století pocházejí z kostela sv.Martina ve zdi.
Deset cenných původních oltářů ve formě mramorové menzy s vyřezávanými akantovými rámy obrazů bylo vysvěceno roku 1713 a vzácně se dochovalo. Ikonograficky významné jsou olejomalby řádových světců sv.Jana z Mathy a sv.Felixe z Valois, jimž se zjevuje anděl s křesťanskými otroky, které mají vykoupit z tureckého otroctví. Další oltář je zasvěcen španělskému trinitáři sv.Michaelu de Sanctis, zobrazenému se Spasitelem, jemuž se klaní a ukazuje na své srdce (zemřel 1624). Třetí oltář sv.Anny Samétřetí je zasvěcen svaté rodině stejně jako oltář sv.Josefa. Oltář sv.Jana Křtitele zobrazuje Křest Kristův. Neméně významná je ve dřevě řezaná a polychromovaná socha Krista Trpitele z téže doby.
Některé obrazy a sochy byly v letech 1777-1780 vyměněny a kostel v duchu dobové zbožnosti vymalován malířem Antonínem Schlachterem, přemaloval jej malíř König. Fresky utrpěly zejména havarijním stavem střechy a statickým poškozením (popraskáním) kleneb v době uzavření kostela pro výstavbu metra v 80.letech 20.století, několikrát byly neodborně obnoveny a restaurovány. V téže době bylo celé zařízení kostela demontováno a vystěhováno do Emauz.
Kazatelna z roku 1770 představuje zajímavou řezbářskou práci pozdního baroka z roku 1770.

Lidový betlém z Krkonoš, který koncem 19. století začal stavět pro svou rodinu pan Jan Vrána v Jablonci nad Jizerou. Bohužel při nehodě s dýmkou jeho značná část shořela. V díle pokračoval jeho syn Karel a původně se stavěl celý advent, tehdy pořád ještě doma. V současnosti obsahuje na tři desítky původních postaviček - jesličky a svatá rodina jsou novější, dodány vnučkou Ludmilou. Původní jsou však zvířata a desítka domů včetně kulisy. Kostelu jej zapůjčili pravnučky autora, Květka a Veronika.