Kostelní betlémy

Nejstarší kostelní betlémy byly zaváděny po Tridentském koncilu, zejména od 17.století do 1.poloviny 18.století, řeholníky z řádů františkánů, kapucínů a servitů. Nejhonosnější český barokní betlém z 1.poloviny 18.století s figurami v životní velikosti a v původních barokních kostýmech patří kapucínům při kostele Panny Marie Andělské při Loretě v Praze na Hradčanech. Během 2.poloviny 19. století byl opraven a doplněn o mechanické prvky.
První kostelní jesle u nás byly vystaveny o Vánocích roku 1562 v kostele svatého Klimenta na Starém Městě pražském. Stavění jeslí se rychle šířilo i v okolí Prahy.
Po roce 1780 bylo vystavování jeslí v kostelech označováno za nedůstojné, protože věřící, především mládež, věnovali obvykle více pozornosti vlastním jeslím než církevnímu obřadu. Proto byly z chrámových prostor vykázány. Kostelní jesle byly zpravidla vyráběny profesionálními mistry. Postavy oblékali do drahých látek, nechyběl ani bohatý doprovod služebnictva. Celá betlémská scenerie byla většinou zasazena do fantastické biblické krajiny. Biblický příběh prosté ženy Marie s děťátkem byl lidem velmi blízký, a tak vymýšleli, jak by se ubohé ženě s děckem mohlo pomoci. Pod rukama prostých řemeslníků, někdy i samouků, začaly vznikat nové, lidové betlémy. Ty už bývaly umístěny do české krajiny a stavení se podobala venkovským chaloupkám a městským domům. Postavičky vyjadřovaly snahu pomoci bezbrannému dítěti a vedle darů králů snášely dítěti vše potřebné k životu i prostí lidé.

"Zbožnost Pražanů byla na počátku 20.stol. větší než o sto let později. I mysterium vánočních oslav se slavilo více duchovně, než je tomu dnes. Význam kostelních betlémů dosahoval tehdy vrcholu, mnohde si farnosti pořizovaly nové jesle. Ty však nebyly samozřejmostí každého kostela, někde se vánoční svátky připomínaly méně okázalým způsobem.