Kapucínský kostel Panny Marie Andělské byl vysvěcen v roce 1602. Jak žádají kapucíni, byl postaven jako kostel velmi prostý, jednolodní, bez věže, jen s malou sanktusovou věžičkou, z níž se zvonilo při mši. Interiérové vybavení je stejně prosté. V nové době sem přibyla reliéfní křížová cesta od Karla Stádníka. Na titul kostela upozorňuje oltářní obraz, kde je zobrazen sv.František, jak prosí o tzv. porciunkulové odpustky (pro kapli Panny Marie Andělské v Assisi). Autorem je řádový bratr Cosmas a Castenfranco. Ve fasádě kostela jsou zasazeny dělové koule, které dopadly na klášter při bombardování pruským dělostřelectvem roku 1757.
V jedné z postranních kaplí kostela Panny Marie Andělské upoutá starý betlém z roku 1700 z dřevěnými a slaměnými figurkami s obličejem ze sádry a papíru. Postavy jsou oblečeny do pravých obleků impregnovaných pryskyřicí. Naproti kapli sv.Kříže stojí kaple se sochou Panny Marie Rottenburské, která je opředena podivuhodnou pověstí.
Kapucínský klášter na Hradčanech je nejstarším kapucínským klášterem v Čechách. Byl založen v zahradě Lobkoviců roku 1600 samotným generálem řádu Vavřincem z Brindisi, později svatořečeným. Samotní kapucíni přišli do Čech 13. listopadu 1599 na pozvání pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Lipé a Dubé. Arcibiskup Zbyněk Berka byl velmistr křižovníků a tak bratři nejdříve našli přístřeší v křížovnickém klášteře u Karlova mostu. O rok později získali stavební místo na Pohořelci.
Konvent kláštera byl vystavěn postupně během 17. století a v první polovině 18. století Klášter je spojen krytou visutou chodbou na pilířích s Loretou. Klášterní zahrada sousedila s hradbami města, což umožnilo kapucínům roku 1632 vpustit do města císařské vojsko pod vedením Albrechta z Valdštejna, který ukončil půlroční saskou okupaci Prahy. Za Protektorátu zde velitelství SS zřídilo věznici. Po válce se sem vrátili řeholníci jen na chvíli, po komunistickém převratu byli násilně vystěhováni. Kapucínům byl klášter vrácen až v roce 1990.

www.wikipedia.cz

Betlém
Betlém se sestává z 48 figur. Hlavy a ruce jsou u významnějších postav řezány do dřeva a polychromovány, zbylá část trupu je kašírovaná. Nejstarší část souboru může pocházet z poloviny 18.století, dílo bylo postupně doplňováno. Předpokládá se, že autorem je řádový bratr, který byl obeznámen s tvorbou neapolských betlémů. Některá literatura uvádí i jeho jméno - Kašpar.
Pozadí betlému je zhotoveno malbou na karton, kolem roku 1830. Bylo sem přeneseno z kostelního betlému v Hejnici, který je připisován malíři Josefu Sieberovi. Akademický sochař a restaurátor Karel Stádník je autorem scény, která je v posledních letech neměnná. Návštěvník "Betléma" prochází betlémskou scénou a stává se jedním z těch, kdo se přišli narozenému Kristu poklonit. Pan Stádník byl tím, kdo přenesl pozadí hejnického betlému do tohoto kostela a zdejší betlém tak, možná problematicky, obohatil. Z textu je zřejmé, že na přelomu 19. a 20.století byly jesle stavěny před postranní oltář.
Odhaduje se, že nejstarší postavy betlému mohly vzniknout už ve 2.čtvrtině 18. století, zřejmě zásluhou jednoho bratra kapucína. Ten údajně betlém vytvářel 10 let. Lze předpokládat, že soubor byl zhotoven v českém prostředí autorem dobře obeznámeným s tradicí neapolských kašírovaných betlémů. V Čechách nemá obdobu, takže není možno použít žádné bližší srovnání. Jde o impozantní soubor celkem 48 figur (z toho 32 lidských a 16 zvířecích), ve více případech v téměř životní velikosti. Nejvyšší jsou figury pastýřů, dosahující výšky až 175 cm. Otázka techniky výroby je dosud otevřená: předpokládá se, že větší, významnější figury mají ruce a hlavy řezány ze dřeva a polychromovány, a že těla všech postav tvoří pouze tenká dřevěná kostra potažená slámou a papírovinou, oděná kašírovanými textiliemi, jež byly posléze polychromovány. Tváře a ruce menších figur jsou formovány z papírové masy.