Kostel Zvěstování Panny Marie Na trávníčku (též Na slupi), respektive pravoslavný chrám Zvěstování Přesvaté Bohorodice, je nevelká gotická stavba zbudovanou při klášteře servitů (řádu služebníků Mariiných). Nachází se pod Vyšehradem v údolí pražského potoka Botiče, na Novém Městě pražském. Kostel je zasvěcen Zvěstování Panny Marie a spolu s klášterem je památkou od roku 1958. Byl založen Karlem IV. 24.3.1360 a postaven mezi lety 1360 a 1375. Jeho současný vzhled je převážně v novogotickém slohu.
Nejstarší označení pro tento kostel a celý klášter je „in viridi“, „na zeleném“. Později bylo toto pojmenování pozměněno na „na trávníčku“, pravděpodobně podle zelených luk v údolí botičského potoka, na nichž byl klášter založen. Ve středověku se klášter i kostel označují, podle přilehlého potoka, jednoduše jako „Botič“. Pojmenování „Na Slupi“ pochází ze staročeského "slup" (sloup), protože klenba kostela spočívá na jediném sloupu - pilíři. Podle jiného výkladu dnešní obvyklé pojmenování má původ v 16. století a je odvozeno od slupů – nádrží na ryby, které byly v nedalekém Botiči umístěny.
Od roku 1995 je kostel v užívání pravoslavné církve, která jej pojmenovala jako pravoslavný chrám Zvěstování přesvaté Bohorodice.

Řád servitů, neboli řád služebníků Panny Marie, vznikl ve 13. století a jejich cílem byla bezmezná úcta k Panně Marii. Podle tradice se v roce 1233, na den Nanebevzetí Panny Marie, odehrálo zjevení, které oslovilo sedm Florenťanů. Ti se podle tradice vzdali svých dosavadních životů a uchýlili se na samotu do Monte Senario, kde založili velký klášter. V Praze se servité objevují poprvé v roce 1360. Servité byli řazeni k řádům žebravým.
Legenda praví, že Karel IV. klášter založil poté, co po své nemoci přislíbil před obrazem ve florentském klášteře servitů, že i u nás založí klášter tohoto řádu, jako dík za své uzdravení. Dalším možným podnětem k založení tohoto kláštera mohla být pro Karla IV. snaha o posílení upadajícího náboženského života Čech a zejména Prahy druhé poloviny 14. století. Karel IV. požádal v roce 1359 papeže Inocence VI. o povolení založit v Praze nový klášter servitů a bylo mu vyhověno. Klášter byl založen v roce 1360 a bezprostředně poté se rozběhla i stavba kostela. Podle Beneše z Weitmile[2] byl kostel zřízen u starší kaple Panny Marie.
V husitském období v roce 1420 byl klášter Pražany vyloupen a zřejmě i vypálen.[1] Bratři z kláštera byli v té době již pravděpodobně ve vyhnanství. Klášter Na Slupi se ocitl mezi oběma válčícími stranami a 15. září 1420 Pražané dokonce postavili dva velké praky do blízkosti kněžiště klášterního kostela. Obě zbraně byly obránci zničeny. Následně Pražané prolomili jižní zeď, aby mohli umístit velké dělo přímo do lodi klášterního kostela a mířit tak přímo na obleženou královskou posádku na Vyšehradě. Z těchto důvodů musela být loď v období pozdní gotiky (odhaduje se mezi lety 1436–1480[3]) nově zaklenuta. Servité se do kláštera vrátili pravděpodobně krátce po skončení husitských válek, což je patrné z doloženého finančního daru klášteru z roku 1439.
Oprava kostela se ovšem uskutečnila až po roce 1480, financována převážně z finančních příspěvků nejrůznějších donátorů. Novoměstský měšťan Mikuláš Replík daroval kostelu zvon, který byl ovšem ze zvonice odebrán farníky z kostela sv. Vojtěcha, kteří ho přenesli do svého kostela. I přes četné donace byl klášter velmi chudý a v 80. letech 15. století byl mnichy pravděpodobně úplně opuštěn a péče o něj připadla do královské správy.
V roce 1498 zaplatili mniši od sv. Vojtěcha kostelu Na Slupi nový zvon. Kostel byl v té době zastupován Šváby z Chvatlin, Duchkem a Mikulášem. Jejich erb můžeme nalézt na svorníku klenby lodi uvnitř kostela. Podmínky v klášteře byly i nadále nuzné, budova byla polozřícená a v roce 1554 napsal poslední převor a v té době jediný řeholník kláštera, Ondřej Bergmann, karlovskému opatu dopis, ve kterém svěřuje sebe i kostel do jeho ochrany. Opat augustiniánského řádu Bergmannovi vyhověl.
O dalším osudu budov a kláštera víme jen tolik, že kostel Na Slupi byl i na dále pod správou kostela na Karlově, v době Matyáše se hovoří dokonce o jeho darování správě karlovského kostela.[4] Servité měli ovšem u vídeňského dvora značný vliv, kterého po bitvě Na Bílé Hoře využili k získání prostředků pro obnovu kláštera v Praze a jeho navrácení řádu, což se splnilo roku 1626. Ve zpustlém klášteře se usídlili tři mniši a byl podřízen novému a většímu servitskému klášteru při kostele sv. Michala na Starém Městě. Význam kostela Na Slupi byl až do zrušení řádu druhořadý.
Neklidná doba kolem roku 1648 znemožňovala větší stavební práce na klášteře a podniknuty byly pouze nejnutnější opravy. O opravě bylo rozhodnuto až po návštěvě generálního převora řádu, realizována byla o dalších několik let později, v 60. letech 17. století. V roce 1710 bydlelo v klášteře 17 řeholníků. Stavba budov kláštera byla dokončena roku 1726. Na začátku 18. století byl servitský řád u nás na vrcholu svého rozvoje, klášteru přibývalo příznivců i donátorů. V roce 1707 klášter dokonce koupil nedaleký nadační Dlouhoveský dům s kaplí, který poté prodal na zřízení kláštera Alžbětinek.
V roce 1732 proběhla úprava interiéru kostela, při které byl zřízen nový hlavní oltář, oltářní stupně, přepážka a mramorová podlaha.
V roce 1757 při bombardování během sedmileté války byl klášter značně poškozen. V následujícím období osvícenství panovala všeobecná nevole k evropskému řeholnictví. V josefínské době, roku 1783, byl novoměstský a staroměstský servitský klášter sloučen a sedm bratří žijících v té době Na Slupi bylo převedeno ke sv. Michalu.
23. června 1786 byl servitský řád v Praze zrušen a slupský kostel byl roku 1783 odsvěcen a zesvětštěn. Z kláštera se stala dělostřelecká kasárna, v letech 1785–1792 a 1822–1850 vojenský výchovný ústav, v mezidobí dokonce ubytovna.
Roku 1856 byl klášter rozšířen a přestavěn, aby sem mohl být přesunut kateřinský ústav choromyslných. Tím se opět dostalo pozornosti i samotnému kostelu, který byl roku 1856 znovu vysvěcen. Četnými nutnými regotizujícími opravami, které probíhaly v letech 1858–1863[1] (jiný zdroj uvádí 1856-58[3]), byl pověřen architekt a historik umění Bernhard Grueber (1806–1882). Jednopatrovou budovu bývalého kláštera známe dodnes v této novogotické podobě silně ovlivněné Grueberovou puristickou restaurací. Klášterní budovy byly opět přestavěny v roce 1910 a v současné době se v nich nachází kožní klinika Univerzity Karlovy. Rovněž velká část dnešního vzhledu kostela může být připsána Grueberovi, a to včetně momentálního vnitřního vybavení kostela opět v novogotickém stylu. Za Gruebera byla do kostela vestavěna také kruchta a nízká střecha kněžiště byla zvýšena do gotizující podoby. Grueber narhl také nové vnitřní vybavení, jako např. oltářní přepážku, dveře, oltáře, kazatelnu, svícny a monstrance.
Poslední podstatná úprava vzhledu kostela pochází z let 1914–1916, kdy byly vnější omítky otlučeny a pohledově vystřídány režným zdivem pod vedením stavitele Františka Schlaffera.

Zajímavosti
Kostelík Na Slupi je považován za první jednopodporovou gotickou stavbu v Česku, ovšem neprávem. Nejstarší známý takový kostel byl kostel Cyrila a Metoděje v Brně, který byl zbořen. Některé zdroje tvrdí, že se jedná o nejstarší gotický kostel v Praze.

Kříž kostelů
Poloha významných staveb postavených za dob Karla IV. je údajně určena nebeskou symbolikou a křesťanskou mystikou. Pět novoměstských kostelů, založených Karlem IV., tvoří pravidelný kříž. Severo-jižní rameno tvoří spojnice kostelů sv. Kateřiny a kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi, západo-východní rameno kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého a kostel Panny Marie na Slovanech, ramena se protínají v kostele sv. Apolináře. Věže kostelů Na Trávníčku, sv. Apolináře a sv. Kateřiny Alexandrijské stojí v řadě a mají stejnou architektonickou skladbu. Toto nás přesvědčuje, že umístění těchto kostelů v terénu bylo již v původním návrhu města, ačkoliv církevní stavby a zařízení byly zakládány v jižní oblasti Nového Města v průběhu patnácti let (kostel Panny Marie na Slovanech 1347, kostel Panny Marie a svatého Karla Velikého 1352, kostel sv. Kateřiny 1355, kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi 1360, kostel sv. Apolináře 1362). Kříž staveb ve středověku znamenal zvláštní požehnání městu. Svislé břevno prodlouženo k jihu má svou patku na Vyšehradě u chrámu postaveného v ose kostela sv. Petra a Pavla.