Kostel svatého Ducha na Starém Městě v Praze v Dušní ulici je gotická jednolodní stavba z 2.čtvrtiny 14.století, využívaná jako římskokatolický farní kostel. Kostel je zasvěcen svatému Duchu.

Kostel původně stál vedle benediktinského kláštera Božího Milosrdenství, který vznikl spolu s tímto chrámem. Za husitských válek byly jeho budovy rozprodány, ale později byl kostel obnoven.
Zanikl na konci 16.století, kdy přešel klášter pod správu benediktinek od sv. Jiří na Pražském hradě. Kostel ale posléze získává farní status, konvent již nebyl obnoven. Na konci 17. století dochází k rozsáhlým opravám a barokní přestavbě po požáru (1689). Tato oprava nakonec trvala do roku 1691. Architekta přestavby neznáme, uváděn je pouze stavitel Petr Ehrhard.
Na začátku 19. století proběhla oprava sakristie. V souvislosti s touto stavební úpravou došlo i k navýšení věže nad sakristií. Roku 1833 byl vztyčen sanktusník. Dále proběhly drobné opravy fasády, oken, krovu apod. Roku 1888 byly instalovány nové varhany.
V průběhu asanace Starého Města bylo zpevněno podloží kostela a objeveny zbytky starší zástavby. Dále byla stržena stará sakristie a nahrazena novou. Do tohoto kostela, který stál nejblíže Židovskému městu, museli za vlády Ferdinanda I. docházet Židé na katolická kázání. Až v roce 1785 byla zrušena jejich povinnost platit tzv. Glöckelgeld, což byl poplatek za zvonění proti mračnům a povodním.
Zajímavý je hlavní oltář - ten pochází z gotické svatyně, jenž stávala nedaleko. Jednalo se o chrám sv. Kříže, který stával naproti sv. Šimonovi a Judě - v místech dnešního hotelu Interkontinental. Od východu k sv. Duchu přiléhá zajímavá stavba tzv. Španělské synagogy.

Dnešní podoba interiéru kostela pochází převážně z 18. století. Vybavení bylo po roce 1780 doplněno o prvky ze zrušených okolních kostelů. Dále se v kostele nacházejí oltáře sv. Otýlie a oltář Nejsvětějšího Srdce Páně, oba z 18. století. Další oltáře, sv. Judy Tadeáše a sv. Vavřince, pocházejí také z 18. století. Oltářní obraz sv. Josefa vytvořil Jan Jiří Heinsch. Nachází se zde též sousoší Pieta (ze 14. století), které sem bylo přesunuto ze zrušeného kostela svatého Kříže Většího v bývalém klášteře cyriaků[3]. Pochází snad z okruhu Mistra týnského ukřižování. Za husitských válek bylo silně poškozeno, uraženy obě hlavy a Kristova chodila. V roce 1627 nalezeny všechny části v sutinách. Roku 1628 restaurována, ve 20. století odstraněny barokní nátěry. Dále se zde nachází pozdně gotická socha sv. Anny (začátek 16. století) a dvě busty sv. Vojtěcha. Dále jsou na stěnách zavěšeny obrazy posledního soudu a na protější straně obrazy z legendy sv. Václava.
Před kostel byla instalována kamenná socha sv. Jana Nepomuckého od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, jež původně stála na náměstí Curieových.

www.wikipedia.cz

Betlém
Muž, který připravoval mši svatou nedokázal odpovědět na otázku, jak je betlém starý a kdo je jeho autorem. nesporně je betlém velmi starý. Je patrné, že z rozsáhlejšího betlému se časem ztratilo mnoho figurek a aby betlém nepůsobil příliš žalostně, tak byl doplněn sádrovou Svatou rodinou kolem které se rozprostírá velmi početné stádo oveček.