Klášter svatého Gabriela je bývalý řeholní dům benediktinek beuronské kongregace v Praze na Smíchově v sousedství zahrady Kinských v Holečkově ulici. Součástí areálu bývalého kláštera je původně konventní kostel Zvěstování Páně, lidově zvaný svatého Gabriela. Od 22.prosince 1964 je klášter spolu s kostelem Zvěstování Panny Marie zapsán jako kulturní památka.

Iniciátorkou založení kláštera s ústavem pro výchovu dívek ze šlechtických a zámožných rodin[2] byla hraběnka Gabriela Swéerts-Sporck, která na výstavbu poskytla finanční prostředky. Byl vystavěn v letech 1888–1891 podle návrhu benediktinských mnichů Hildebranta de Heptinna a Ghislaina Béthuna. Hraběnka se stavby nedožila a klášter byl na její památku dedikován jejímu patronu, archandělovi Gabrielovi. Klášterní kostel byl zasvěcen události Zvěstování Páně (starší terminologií též Zvěstování Panně Marii). Projekt stavby byl vypracován benediktinskými mnichy ve specifickém beuronském stylu.
Mezi beuronské památky v Praze patří také kláštery Sacre Couer, Emauzský klášter či řepský klášter, klášter sv.Gabriela je však z nich považován za nejcennější. Výzdoba kláštera je dílem malíře Petra Desideria Lenze, zakladatele beuronské umělecké školy, a je inspirována starořeckým, egyptským, starokřesťanským a byzantským uměním.
V roce 1891 vysvětil dokončený klášter s kostelem pražský arcibiskup František Schönborn. Duchovní správou byli pověřeni benediktini z Emauzského kláštera na druhém břehu Vltavy. Klášter však sloužil svému účelu pouze do roku 1919 kdy německé benediktinky, kterých byla v konventu většina, v důsledku protiněmeckých nálad v Československu odešly ze země. České sestry šly s nimi.
Prázdný klášterní areál v roce 1919 prodali Karel a Aloys Löwenstein-Wertheim-Rosenbergerovi československému státu, zastoupenému ministerstvem pošt a telegrafů, s podmínkou, že klášterní kostel zůstane zachován pro bohoslužby.
Stát v areálu zřídil Poštovní úřad šekový, v roce 1930 přejmenovaný na Poštovní spořitelnu, ta zde sídlila do roku 1931, kdy se přestěhovala na Václavské náměstí. Prostory poté připadly Poštovnímu muzeu, které zde v únoru 1932 otevřelo rozsáhlou expozici; v areálu vznikl též archiv, knihovna, depozitáře a kanceláře muzea. Po druhé světové válce se hlavním uživatelem areálu stala Poštovní poukázková ústředna, roku 1963 přejmenovaná na Výpočetní a kontrolní ústřednu spojů – VAKUS), ústřední pracoviště pro zpracování platebních složenek.[3] VAKUS budovu opustil v roce 1998, kdy se jeho pražská část sloučila s VAKUS Vítkov. V roce 1998 se do objektu nastěhovalo Ředitelství pošt Praha, které odešlo krátce po roce 2010. V budově pak zůstala jen část Poštovního muzea, která ji z důvodu plánovaného prodeje opustila do konce roku 2016, kdy byl depozitář muzea stěhován do prostor České pošty na Ortenově náměstí.
Podle webu Poštovního muzea měla Česká pošta v klášteře muzeum od roku 1933 a ten byl údajně odstěhován v 80.letech 20.století. Již od roku 2016 Česká pošta informovala, že pro klášter nemá využití, přičemž o prodeji uvažovala již dlouho předtím. Uskutečnění záměru zdržel záměr transformace České pošty ze státního podniku na akciovou společnost, který se nakonec neuskutečnil. V listopadu roku 2016 byl klášter v elektronické aukci nabídnut k prodeji za vyvolávací 420 milionů Kč, stanovenou na základě dvou na sobě nezávislsých znaleckých posudků. Přihlásil se jen jediný zájemce, který však svou nabídku podal s chybami, a proto prodej nebyl uskutečněn. Na nabídku z března 2017, rovněž za cenu 420 milionů Kč, se žádný zájemce nepřihlásil. Nezbytné provozní náklady odhadovala pošta v roce 2018 okolo 1 milionu Kč ročně. Záložní plán pošta nemá, cenu snižovat nehodlá. Oceňující posudek konstatuje, že za daného stavu je možné stávající využití hodnotit jako nejvyšší a nejlepší, kterého je možné dosáhnout bez zásadní rekonstrukce objektu a změny charakteru užívání.
Kostel Zvěstování Páně nadále slouží liturgickým účelům, je filiálním kostelem farnosti Praha-Smíchov. V 90.letech 20.století zde nějakou dobu vykonával duchovní správu opět emauzský benediktinský mnich, P.Bernard Klener, OSB. V letech 2005–2016 byl rektorem kostela církevní právník, doc.Stanislav Přibyl. V letech 2012–2016 se v tomto kostele pravidelně sloužily v pátek a v neděli mše svaté dle misálu z roku 1962–tzv. tridentská mše.

Beuronskou uměleckou školu v opatství sv. Gabriela na Smíchově
ovlivnilo umělce prvních desetiletí 20. století (Plečníka, Muchu, Kotěru). V Praze je zastoupeno v klášterech Emauzy, sv. Gabriela, Sacré Coeur, v kostele sv. Rodiny v Řepích. Důležité beuronské interiéry v České republice jsou v Teplicích, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Opavě aj. Beuronští umělci se zabývají architekturou, sochařstvím, malířstvím, uměleckým řemeslem, od roku 1903 byla v Beuronu založena zlatnická dílna. Velký důraz byl kladen na kánon. Jednoduché, lineární, abstraktní znázorňování geometrického stylu odpovídalo matematickým zákonům symetrie a rytmu, pořádku a harmonii. Proto se i v dekoru objevovaly kruhy, trojúhelníky, čtverce, jejichž symbolika hrála dominantní roli, k čemuž se přidávaly různé variace rovných linek, klasovitá vazba zdiva, kosočtvercový nebo cikcakový dekor, spirály (symbol věčnosti), vlnovky (symbol vody pro vznik a zánik přirozeného života), různé obloukovité linky a rytmizování podélných pruhů a teček. Z raného křesťanství převzalo beuronské umění čisté zářící barvy, které mají symbolickou platnost. Beuronská kongregace bylo seskupení klášterů stejného zaměření, v tomto případě uznávající a vytvářející beuronské umění. Kláštery byly v Německu, Belgii, Rakousko-Uhersku, Dánsku, Itálii, dodnes jich přežilo osmnáct. Beuronské umění nelze zaměňovat se středověkým benediktinským klášterem v Beuern (Beurum/Buranum) v Bavorsku, kde byly nalezeny texty potulných středověkých hudebníků a básníků, které Carl Orff zkomponoval pod jménem Carmina Burana.