Kostel svatého Gotharda v Praze 6-Bubenči je římskokatolický kostel, klasicistní stavba na barokních základech. Stojí na Krupkově náměstí.

Historie současné barokní budovy kostela sv. Gotharda v Bubenči začala v roce 1800. Iniciátorem zbourání starého a výstavby nového chrámu byl pravděpodobně hrabě František Kager ze Štampachu, tehdejší nejvyšší purkrabí Českého království. Ten vyzval zemské stavy k vypracování nového plánu kostela, protože starý se jevil „těsný, tmavý a jen dřevěným stropem opatřený“. Zemské stavy ještě téhož roku předložily stavební plán státním úřadům ve Vídni. Těm se však nový návrh nelíbil pro nedostatečné rozměry a požadovaly jeho rozšíření alespoň na kapacitu poloviny obyvatel tehdejší bubenečské osady, což činilo 537 duší. Dále Vídeň kritizovala nízký rozpočet, za jaký údajně nelze vystavět dostatečně uctivý svatostánek. A tak byl rozpočet navýšen o 878 zlatých a dosáhl celkově téměř 6000 zlatých.
Když byl sebrán dostatek peněz a císařské stavební úřady ve Vídni souhlasily se stavbou nového kostela, došlo v dubnu 1801 ke stržení staré stavby a již 4. května téhož roku byl slavnostně posvěcen základní kámen nového kostela. Stavba pokračovala velmi rychle. Podle dochovaných stavebních deníků vedl vlastní stavbu jakýsi mistr zednický z Podbaby jménem Matěj Šmaha, nebyl však nalezen původní plán stavby s podpisem architekta či projektanta. Na neděli 18. října 1801 byla svolána velká slavnost a do Bubenče na kočáru přijel pomocný pražský biskup (sufragán) Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk (1749–1830), jenž nový kostel vysvětil. Patronem kostela i nadále zůstal svatý Gotthard, biskup z Hildesheimu.

Kostel svatého Gotharda v Bubenči je církevní stavba menších rozměru, vystavěná v klasicistním stylu. Jedná se o jedinou sakrální stavbu tohoto druhu na území Prahy. V sousedství kostela stojí bývalá škola a bývalá radnice (nyní obchodní akademie). V bezprostřední blízkosti se nachází hospoda Na Slamníku.
Na barokních základech se starší hranolovou věží stojí jednolodní sálový kostel v klasicistním slohu; architekt není doložen, jen stavitel či polír Matěj Šmaha. Vnitřní zařízení pochází z řezbářské dílny Ignáce Michaela Platzera. Obraz světce na hlavním oltáři vytvořila vídeňská malířka B. Kraftová. Z původního zařízení se dochoval ještě obraz z oltáře sv. Jana Nepomuckého. Nepříliš vhodné místo s nestabilním podložím způsobilo, že stavba byla už v letech 1809-1810 opravována a také upravena Josefem Zobelem. K dalším úpravám došlo v roce 1861. V roce 1870 byly ve věži osazeny hodiny, které financoval významný českých stavitel, rytíř Vojtěch Lanna.

www.krestanskevanoce.cz