Kostel Stětí sv.Jana Křtitele v Hostivaři je původně raně gotická stavba ze 13. století. Písemně je ovšem chrám doložen - nepřímo, ale dostatečně přesvědčivě - k roku 1352. Přesto bývá v literatuře na základě charakteristického půdorysu a s přihlédnutím k okénku v presbytáři často řazen mezi románské kostely. Půdorys chrámu Stětí sv. Jana Křtitele je jednoduchý: na obdélníkovou loď navazuje polokruhová apsida. Vnější rozměry lodi dosahují 17,80 m délky a 9,20 m šířky. Při síle zdiva 120 cm měří vnitřní prostor přibližně 15,40 x 6,80 m. Apsida má vnější průměr 7,10 m a vnitřní 4,70 m. Zatímco loď má rovný strop, apsida je zaklenuta konchou. Kněžiště je do lodi otevřeno jednou pravoúhle odstupněným vítězným obloukem s jednoduchou římsou. V západní části lodi se nachází hudební kruchta, jejíž východní stěna je tvořena stlačeným klenutým obloukem spočívajícím na 70 cm širokých polopilířích, předstupujících 45 cm před vnitřní líce obou podélných stěn lodi. Prostora lodi je nyní osvětlena třemi okny v severní stěně a čtyřmi v jižní. Do apsidy vede pouze jediné, nevelké střílnové okénko, umístěné v její ose. Má výrazně zešikmenou špaletu, zužující se z 90 cm na necelých 20 cm. Profilace hrotitého pískovcového portálu ve vnější severní stěně lodi je tvořena mělkým okosením, výžlabkem přecházejícím v obloun, dále masivním prutem v pravoúhlém ústupku, zakončeném výrazným okosením, vyrůstajícím z pravoúhlého zešikmeného soklu. V zazdívce dnes nefunkčního vchodu s portálem je evidentně druhotně umístěna renesanční náhrobní deska. Výkopy z let 1978 - 1985 prokázaly správnost starší domněnky, že dnešní předsíň na západní straně a sakristie na straně severní u nejstarší fáze dodnes dochované chrámové stavby neexistovaly. Předsíň a sakristie představují až pozdější přístavby.
Hostivařský chrám byl podle všeho ve 13.století sázavským klášterem přestavěn do podoby, kterou má v podstatě dodnes. Od počátku byl trvalou součástí farní sítě říčanského děkanátu. Právo patronátu příslušelo klášteru. O existenci hostivařské farnosti poprvé svědčí údaj rejstříku papežského desátku k roku 1352, v němž je z Hostivaře zanesen plat 18 grošů. Jde o mírně vyšší než průměrnou výši církevní daně v rámci děkanátu.
Malby vytvořil umělec jehož dominantním výtvarným prostředkem je výrazná linie vymezující tvary. Barvě přisoudil kolorující lokální funkci. Výraznou ikonografickou inovací je postava trůnícího Boha Otce v mandorle, před nímž se vznáší kříž s tělem Spasitele. Nejbližší typové analogie nacházíme na miniatuře v rukopise ze západní části Německa či Belgie a na tympanonu severního vstupního triangle dómu v Erfurtu (kol.1330).