Koncem 19.století měly Vršovice 13 tisíc obyvatel převážně katolického náboženství a kapacita kostela sv.Mikuláše ani po přestavbě a rozšíření v roce 1896 nestačila poptávce. U příležitosti povýšení obce na město 1. května 1902 se tehdejší vršovický farář František Dusil rozhodl založit Spolek pro zbudování nového katolického chrámu Páně ve Vršovicích. Na první valné hromadě spolku 3.dubna 1902 byly schváleny stanovy a Dusil navrhl, aby budoucí svatostánek byl ukázkou moderní české architektury. Protektorem spolku se stal arcibiskup pražský kardinál Lev Skrbenský.
Plán v pseudorenesančním stylu pro původní lokalitu vypracoval místní stavitel Bohumil Hrabě. Plány pro nové místo navrhl profesor průmyslové školy v Praze inženýr Václav Materka. Návrh budovy v renesančním stylu obsahující například kopii kupole chrámu sv.Petra v Římě se však ukázal být nepoužitelný pro svoji velkou nákladnost. Kvůli 1.světové válce musel spolek svoje aktivity přerušit. Na své plány navázal až v roce 1925. Arcibiskup František Kordač pověřil nastupujícího faráře Stanislava Pilíka, aby se postaral o realizaci stavby. Architekt Materka zpracoval dokumentaci železobetonové stavby a plány byly předloženy arcibiskupské konzistoři. Ta se však 5.listopadu 1927 rozhodla vypsat novou veřejnou architektonickou soutěž. 15.prosince 1927 vybírala z 52 návrhů. Jednoznačný vítěz nebyl zvolen. Do užšího finále byli pozváni architekti Gočár, Rudolf Kabeš a Vladimír Bolech. Jako nejlepší byla 2. července 1928 vybrána varianta Josefa Gočára.
Na základě vítězného projektu byl podán návrh na zrušení hřbitova a uložení exhumovaných ostatků do pohřební krypty pod pohřební kaplí budoucího kostela. Blížící se svatováclavské milénium uspíšilo realizaci projektu. Základní kámen byl slavnostně položen 20.května 1929 za přítomnosti strahovského opata Metoda Jana Zavorala a první výkop provedl světící biskup Antonín Podlaha. Chrám vystavěli pracovníci stavební firmy inženýra Strnada za 11 měsíců. Kostel byl vysvěcen pražským arcibiskupem Františkem Kordačem 21. září 1930.
Gočárův projekt důvtipně počítal se svažujícím se terénem. Vstupní schodiště je v celé šíři kostela a vede do otevřené předsíně. Hlavní vchod do chrámové lodi je trojdílný. Půlkruhové kněžiště uzavírá trojlodní stavbu. Podélný půdorys se směrem k hlavnímu oltáři mírně zužuje a intenzita světla k němu se postupně zesiluje. Kněžiště a boční lodě osvětlují široká okna. Díky železobetonové konstrukci nemusely být boční lodě odděleny od hlavní pomocí sloupů. Velký kříž na hlavním oltáři vytvořil Čeněk Vosmík. Josef Kaplický navrhl okno s vitráží v závěru presbytáře. Je na něm znázorněn svatý Václav na koni, jeho sluha Podiven a Radslav Zlický. Autorem levého postranního oltáře Panny Marie je Karel Pokorný. Naproti němu se nachází oltář Srdce Páně od Josefa Kubíčka. V pravé boční lodi je oltář sv. Josefa od stejného autora. Reliéf na Oltáři českých patronů, nacházející se v pravé boční lodi, vytvořil Čeněk Vosmík. Křížová cesta z opuky lemující stěny je dílem Bedřicha Stefana. V šedesátých a devadesátých letech byl kostel nově vymalován. V roce 1987 bylo presbyterium (kněžiště) doplněno o oltář umístěný směrem k lidu. Za kněžištěm je kaple, přístupná bočním vchodem. V budově se nachází sakristie, zpěvárna a knihovna.
Na Gočárův podnět byl na sklonku roku 1938 na průčelí osazen nápis "Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím." Dle Stefanova dobového návrhu vytvořil v r.2010 Jan Roith sochu sv. Václava, která se nachází u paty věže. Přesto není kostel dodnes dokončen - v portiku schází reliéf světcova života. Vnitřní dispozice umožnila centrální uspořádání prostoru po liturgické reformě II. vatikánského koncilu. Autorem pokoncilního mobiliáře je Vítězslav Mrkva. Vzhledem k roku zahájení stavby bývá kostel označován jako "jubilejní svatováclavský".

Betlém
V roce 1931 vytvořil tento betlém pro chrám sv. Václava sochař Václav Andrés. Figurky jsou vytvořeny z terakoty. Betlémy z tvorby Václava Andrése patří mezi díla, která jsou prostoupena zbožností autora. O této práci sám autor napsal: něžné výtvarné dílo jako práce poctivá, věčná a trvalé ceny umělecké, vytvořené s inspirací Terezie z Konnersreuthu. Se svolením Andrése vyrábí podle jeho vzoru Chrámové družstvo Pelhřimov další betlémy z různých materiálů, se kterými se můžete setkávat v jiných kostelích.

Po celou dobu adventu je k dispozici maketa s jesličkami a betlémskou krajinou. Každý z návštěvníků může přidat do zástupu putujících do Betléma svoji figurku. Za sebe i za někoho, kdo je mu blízký, na kom mu záleží, koho má rád. Figurky nemají žádný předepsaný rozměr ani tvar. Postačí i symbolická "figurka" z papíru, dokonce jenom lísteček se jménem nebo malá fotografie.
V určené dny do chléva "doputuje" i svatý Josef a Panna Maria. Záhy na to se v jesličkách objeví malý Ježíšek. Všichni, kdož se na - byť třeba jenom symbolické - putování do Betléma vydali, se tak s Ním mohou setkat.
Celá Svatá rodina s námi setrvá až do Slavnosti Zjevení Páně (6. ledna), kdy za všechny putující bude obětována mše svatá.