Kostel svatého Vojtěcha v Praze stojí ve Vojtěšské ulici na Novém Městě, jihovýchodně od Národního divadla. Gotický, barokně přestavěný kostel slouží jako farní. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Původně románský kostel ze 13.století sv. Vojtěcha, s přilehlou farou a zvonici, je vzpomínkou, malebnou ukázkou dávné novomětské zástavby. Je starší než Nové Město, první písemná zmínka existuje roku 1318 a byl nejspíše od počátku farním kostelem osady, zvané Podzderazí, v níž sídlili převážně jircháři. První kostel byl menší než dnes. Krátce po založení Nového Města byla přistavěna dnešní hlavní loď. Fara u kostela se zmiňuje v r. 1367, hřbitov v r. 1385 a farní škola v r. 1413. V druhé polovině 17. století byl kostel s farou barokně upraven a do dnešní doby se v kostele zachovaly barokní oltáře P. Marie Bolestné a v kapli sv. Kříže. V presbytáři je hlavní oltář z roku 1875, jehož obrazy se svatovojtěšskou tematikou namaloval Petr Maixner.
Kromě staleté tradice víry, vyznávané na tomto místě, je kostelu a faře sv. Vojtěcha vlastní také tradice hudební. V letech 1861 až 1874, jako regenschori působil Josef Foerster. Od sv. Vojtěcha odešel pak do svatovítské katedrály a jeho funkci u sv. Vojtěcha převzal jeho syn Josef Bohuslav. V letech 1874 až 1876 také zde působil jako varhaník, tehdy ještě neznámý Antonín Dvořák.
Jádrem stavby je hlavní loď z poloviny 14. století, k níž se postupně přistavovaly různé kaple a přístavky, takže celek působí velmi nepravidelně. Hlavní loď s jednoduchou sedlovou střechou se sanktusníkem a s barokním štítem na západě má pětiboký gotický závěr s opěráky, tři pole křížové klenby a barokní předsíň. K severní stěně přiléhá užší boční loď, snad původní kostelík, se třemi poli křížové klenby a rovným závěrem. S hlavní lodí je spojen barokními arkádami s vrchní emporou. K severní straně boční lodi jsou přistavěny dvě barokní kaple, nižší z nich s lucernou na střeše. K jižní stěně hlavní lodi přiléhá sakristie a farní budova. Hlavní průčelí je poměrně prosté s velkým oknem v ose lodi a plasticky zdobeným hlavním vchodem se sochou sv. Vojtěcha z konce 17. století. Vpravo od hlavního vchodu je edikula se sochou sv. Jana Nepomuckého (kolem 1740). Ve zdi mezi farou a školou jsou dva náhrobní kameny z let 1599 a 1640.
Zařízení je většinou novogotické, kazatelna a dva boční oltáře jsou z doby kolem 1740. V čele boční lodi na neogotickém oltáři je polychromovaná pozdně gotická dřevěná socha Panny Marie Zderazské z konce 15. století. Byla sem přenesena ze zbořeného kostela sv. Petra a Pavla u kláštera křižovníků Božího hrobu na Zderaze. Hlavní oltář je z roku 1875 podle návrhu J. Patzolda. Na něm je obraz sv. Vojtěcha (patrona jirchářů) od P. Maixnera a sochy od E. Veselého. Cínová křtitelnice s pozdějším víkem má český nápis s datem 1493. Pod kruchtou jsou zbytky gotických fresek. Na klenbě hlavní lodi jsou malby z první poloviny 16. století (Madona, Beránek, Apoštolové, Čeští patroni).