Kostel Všech svatých (respektive kaple) na Pražském hradě je gotická, renesančně upravená stavba v areálu Pražského hradu. Organicky přiléhá k východní stěně starého paláce a navazuje na Vladislavský sál. Jeho gotický presbytář je výraznou částí hradního panorámatu.
Kostel Všech svatých stojí na místě starší palácové kaple z 12. století, která byla vysvěcena roku 1185. Karel IV., ještě jako markrabě moravský, při ní roku 1339 založil kolegiátní kapitulu. Současný kostel byl vystavěn někdy kolem roku 1372 a dokončen před rokem 1386 podle plánů Petra Parléře. Jeho účast dokládá znění nápisu v triforiu „a za svrchu uvedeného času též započal a dokončil chór Všech svatých.“ Před husitskými válkami byl dokončen jen závěr kostela a založena byla čtvercová loď.
Kostel byl těžce poškozen při velkém požáru Hradu roku 1541, kdy z něho zůstaly jen obvodové zdi. Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan byl chór kaple sochařsky vyzdoben a v oknech byly vitráže: „kapla pak výborná Všech Svatých před palácem, kteráž dílem krásným a nákladným někdy císaře Karla draze vystavěna byla a řezbami kamennými i jiným dílem kamenickým draze ozdobena byla a skly převýbornými okrášlena, ta všecka hanebně vnitř i zevnitř vyhořela“.
Zbytky původních okenních kružeb se zachovaly v podkroví kostela. Oprava, při níž byla snížena klenba a přistavěna loď, takže se stavba spojila s palácem, byla dokončena roku 1580 na náklad Alžběty Isabely, dcery císaře Maxmiliána II., francouzské královny, která patrně věnovala i oltářní obraz. Roku 1588 sem byly přeneseny ostatky svatého Prokopa ze Sázavského kláštera a roku 1598 vznikl přístup na kruchtu z Vladislavského sálu.
Jednolodní kostel se skládá z gotického chóru a renesanční lodi se dvěma bočními kaplemi. Klenba je z roku 1580, náhrobek svatého Prokopa, původně uprostřed lodi, byl přesunut ke stěně roku 1768. Vnitřní zařízení je barokní, z let 1732 a 1750, kruchta z roku 1732 je patrně dílem K. I. Dienzenhofera. Barokní varhany sem byly přeneseny roku 1969 z kostela ve Skapcích.