Italské papírové betlémy 18.století
Od poloviny sedmnáctého století spolu s rozšířením betlémů vyrobených z různých materiálů se začínají objevovat figury malované temperou nebo olejovými barvami na
papíře nalepovaném na dřevěném podkladu. Figury byly charakterizovány hlavně obrysem a jako mobilní mohly být libovolně umisťovány v daném prostoru a vytvářet
originální sestavu betlému podle přání.
Tato tradice je těsně spjata s malířským uměním, protože začala rozšířením figurek malovaných nadanými a známými malíři. V Italii byl nejdůležitějším malířem,
scénografem a designérem malovaných betlémů Francesco Londonio (1723-1783), šlechtic z Milána se španělskými předky. Při svém pobytu v Římě a
Neapoli v letech 1762-1765 měl možnost vidět a obdivovat prostorové betlémy 18. století vystavované v šlechtických domech.
Byl nejvýznamnějším italským umělcem ve vztahu k malovaným jesličkám. Tento umělec měl od začátku šťastnou ruku a jeho práce se setkaly s pozoruhodným úspěchem
jak kriticky, tak komerčně. Londonio jako jevištní výtvarník v milánském Teater della Scala zobrazoval na svých obrazech a rytinách nejživěji arkádské krajiny
s rolníky, pastýři s jejich stády a venkovskými výjevy, vše podané v idylickém stylu. Není možné s jistotou určit, kolik betlémů namaloval, protože většina byla
bohužel časem ztracena. Z těch zbývajících stojí za zmínku: betlém v kostele San Marco v Miláně a další, neúplný, v College Barnabitico di San Francesco
v Lodi. Říká se, že v pevninském Londonio chodili z jednoho luxusního domu do druhého v přenosném divadle. Nosil s sebou pergamenovou zástěnu osvětlenou zezadu
malými olejovými lampami a kolovrat, na kterém se proháněly postavy betlémů jako v moderním komiksu.
Vito D´Anna (1718-1789) malíř z Palerma, je považován za nejvýznamějšího malíře v rokokovém stylu a jednoho z nejznámějších sicilských malířů té doby.
Pravděpodobně pro náboženský řád filipínských otců v Olivella (Palermo) namaloval okouzlující betlém, který je důležitým dokumentem ilustrující život v jeho době,
včetně okolní architektury, ruin a krajiny. Své umění se naučil v dílně Paola Vesta. Ale teprve když pracoval s Giaquintem a Marattou, vyvinul svůj nový styl.
V Palermu vytvořil freskami četné budovy, kostely a paláce, a hrál důležitou roli v kulturní oblasti. 13. října 1769 zemřel na tuberkulózu ve věku padesáti let.
Okouzlující betlém, který namaloval, je důležitým dokumentem, protože ilustruje život v této době ve veselém tanci architektury, ruin a krajiny. Vito d'Anna vytvořil
tento betlém pravděpodobně v pokročilém věku pro Padri Filippini dell'Olivella. Po zrušení řeholních řádů v roce 1866 jej získala rodina Mazzarino. O pouhých sto
let později, v roce 1966, byl malovaný betlém téměř celý zakoupen v aukci v roce 1966 palernským antikvariátem, přičemž některé figurky byly prodávány samostatně.
Obsahoval dvě scény: pastýřskou a královskou. Měl asi 250 kusů různých velikostí zahrnující figury, krajinu a architekturu, vše malované temperou na vysekanou lepenku.
Sicilián Vito D´Anna touto prací spolu se svým současníkem Miláňanem Fracescem Londoniem mohou být považováni za zakladatele a propagátory nadcházející tradice jesliček
malovaných na papíře.
(Pier Luigi Bombelli, Presepi di Carta, 2016)
Betlém Fracesca Longonio
Od 25. listopadu 2021 do 6. února 2022 je v Diecézním muzeu Carlo Maria Martini v Miláně k vidění jedno z mistrovských děl sakrálního umění 18. století: Gernetto Narození Páně,
složené z asi 60 postav, namalovaných na tvarovaný papír nebo karton. Sestavu tvořily nejméně tři skupiny odlišných "papírových betlémů".
Většinu z nich namaloval Francesco Londonio (1723-1783), jeden z nejvýznamnějších lombardských umělců 18. století, specializující se na jesličky,
venkovské výjevy a zobrazení zvířat. Dílo, které se do sbírek muzea dostalo v roce 2018 díky daru Anny Marie Bagatti Valsecchi, pochází ze sbírky Cavazzi della Somaglia
ve vile Gernetto v Lesmo a je jedním z mála lombardských jesliček tohoto typu z 18. století.
Scénografický betlém byl původně zamýšlen pro instalaci během vánočního období tak, že zabral celý sál Villa del Gernetto, který v roce 1772 zakoupil hrabě Giacomo Mellerio (1711-1782),
kde Londonio trávili dlouhé prázdniny. Když se během devatenáctého století projevila důležitost a vzácnost komplexu, dědici Melleria nechali tvary namontovat do oválných
nebo obdélníkových rámů, které se používaly jako stálá dekorace pro sály rezidence Brianza. Gernettův betlém, známý kritikům, je zmíněn v historiografii a ve všech
publikacích věnovaných Francescu Londoniovi a jesličkám v Lombardii.
(převzato z internetu)
|
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)