Papírové betlémy Rakousko-Uhersko
Nejstarší a pod vánočními stromečky nejrozšířenější byly tzv. JESLIČKOVÉ ARCHY. Staly se nejednou inspirací pro
tvůrce betlémů. Jesličkové archy byly rozšířeny po celé střední Evropě. Byly vpravdě mezinárodní, vždyť přesto,
že byly tištěny v Praze třeba firmou Morack (1890), nebo velmi slavnou mědi- a ocelotiskárnou Hoffman (1830) a
naproti tomu v německé magdeburgské tiskárně ROBRAHN & Co., ve svém záhlaví měly několikajazyčné názvy:
české JESLIČKY, německé KRIPPENBILDER, polské NOWE OBRAZKI DO SZOPKI. Mnohdy ale i srbochorvatské, maďarské a francouzské.
Tištěné jesličkové archy k vystřižení se u nás objevily již před rokem 1850. Nejdříve šlo o ručně kolorované
ocelorytiny, později o litografie nebo dřevořezbu. Nejstarší tisky byly kolorované jen červeně, modře, zeleně a
žlutě. Úroveň betlémů bohužel postupně klesala. Zásadním průlomem v kvalitě betlémů se stal počin Mikoláše Alše,
který vydal 3 betlémové archy v r. 1902 a o 2 roky později čtvrtý. Počínaje Mikulášem Alšem nastává odklon od klasického
orientálního tématu - dálina s jeruzalemskou krajinou, místo slonů a velbloudů se objevuje kůň a pastevci a daráci
jsou oblečeni do prefesního oblečení (kominík, ponocný,...). Josef Wenig zase reaguje na naše zimní vánoční svátky a
vytváří první betlémskou scénu v zimní krajině se siluetou chrámu sv. Víta ovšem s jedinou věží. Také jako krále si
můžeme představit některého z českých panovníků.
Do Čech se v této době dostávaly jesličkové archy především německých firem, např. se značkami: "Neu-Rupin bei Oehmigke u. Riemschneider",
"Druck u. Verlag von Robrahn & Co. in Magdeburg", "Neu-Rupin zu haben bei Gustav Kühn", "Schwager in Dresden" a jiné.
Mnohé z těchto cizích archů jsou označovány cizojazyčně, německy, česky, polsky i maďarsky. Většina za starších ukázek
patří především k těmto importovaným německým betlémům.
Z této doby však existuje i dosti jesličkových archů domácí výroby. Např. vzácně zachované starobylé archy označené firmou
"bei Bohman in Prag", " Prag bei Pohmans Erben" nebo "Prag bei P.Bohmans Erben". Jsou to ocelorytiny na starších arších
v rozměru 37x22 cm, které se ručně kolorovaly. Firma existovala před r. 1841. K nejstarším dosud známým betlémovým archům v Čechách patří
pravděpodobně jesličky ze sklonu 18.století od pražského rytce Jana Jiřího Balzera (1710-1799) ze slavné rytecké rodiny Balzerů.
V 1.polovině 19. století na našem území působila řada rytců či nakladatelů, kteří kromě širšího sortimentu rytin, ilustrací náboženských tisků,
svatých obrázků a didaktických tisků vydávali jesličkové archy, jež se však dochovaly velmi vzácně. V Praze působili František Karel Wolf
(1764-1836), Petr Bohmann (1768-1817), Václav František Hoffmann (1782-1850), Josef Kopetzky
(fungování firmy uváděno v letech 1828-1851), František Ržehula (1798-1869), Waclav Morak (nar. 1817),
ve Vrchlabí Wenzel Langhammer (1769-1849) a další.
Hodně jesličkových archů je značeno značkou "P.b. W.Hoffmann". Tyto jesličkové rytinky, ručně kolorované, jsou tištěny na arších 34x21,5 cm.
Hoffmannova firma byla jedna z nejslavnějších mědi- a ocelotiskáren. Zašla asi v ketech 1855-1860.
Také se můžeme setkat s jesličkovými archy firmy "Prag b: J: Kopetzký". Byla to menší tiskárna na posvátné mědirytiny
blízko Zeleného trhu v Praze. Kopetzký zemřel asi r. 1850. Jeho aršíky měly rozměr 32x21 cm, původní mědirytiny byly kolorovány ručně.
Mnoho jesličkových obrázků tiskla i firma Morak v Praze. Archy v rozměru 39x23,5 cm měly nápis "Druck u. Verlag v. W.Morak in Prag".
I tyto rytinky byly kolorovány ručně.
Většina jesličkových archů z této doby nemá výraznou uměleckou hodnotu. Snad jen archy staršího data jsou krásně narýsované, ale kolorováním
byly značně pokaženy. O nic lepší však nebývá ani kolorování na tiskacích strojích patronami.
Všechny dosud jmenované jesličkové archy umělecky převyšují archy, které v počtu tří namaloval mistr Aleš v r. 1902 a později ještě přidal arch čtvrtý.
Archy vydalo vydavatelství "Dědictví Komenského v Praze".
(zpracováno volně z knihy Procházka: O betlémech)
|