Německé papírové betlémy

Článek je mírně zkrácený překlad z německého katalogu "Krippen aus Papier" vydaného Muzeem lidové kultury ve Würtenbergu k výstavě na zámku Waldenbuch v letech 1993/94. Přeložila pracovnice SMR Mgr. Christa Petrásková.

Vystřihovací betlémy z papíru jsou dnes jen velmi málo známé. Na vánočních trzích nebo v obchodech a odděleních pro vánoční dekorace najdeme téměř jen betlémy s plastickými nebo polo plastickými figurkami průmyslové provenience ze dřeva nebo plastu nebo někdy také umělecké výtvory za odpovídasjící ceny. Betlémy, vytisknuté na velkých arších z pevného papíru k vystřihování nabízejí dnes jen některá vydavatelství nebo muzea jako reprinty.
Jako předchůdci nebo lépe řečeno jako předlohy těchto tištěných archů slouží ručně malované a vystřihované figurky, známé v německé jazykovém prostoru již od 17. století. Abychom získali pojem o těchto raných betlémech z malovaného papíru, jsme ovšem odkázáni především na písemné prameny. Inventář bratrstva Božího těla (Corpus Christi) a sv. Leonarda v Tamswegu v Tyrolsku z roku 1645 podává celkový obraz tehdejšího betlému a potvrzuje kombinaci různých technik a materiálů, mezi jiným i figurek vyřezaných ze dřeva a "24 na papíru namalovaných oveček" a "11 prkének, na nich namalované domky a zámky", čili kulisové složky pozadí.
Pokud byly tyto na papíru namalované a vystřižené figurky vyrobeny jenom jako doplněk nádherných plastických staveb, tak v 18. století ztratily tento doplňovací charakter a náhražkový charakter. Vznikly výpravně pojednané papírové betlémy někdy i se 400 figurkami a jesličkovými elementy, jako např. ten od malíře Antona Christophera Mayra ze Schwarzu (1733-1768) v kapli na zámku Freundsbergu v Tyrolsku.
Sigrid Metken popisuje tento betlém velice názorně: "Vypráví nápaditě o Kristově pozemském životě v následujících třiceti skupinách v průběhu církevního roku. Marie, pojatá jako kulatá, půvabná Tyrolčanka, zvedá své dítko z kolébky, opatřené barokními volutami, aby je ukázala králům. Během útěku pere v kamenné studni plenky, které věší andílek. Josef podává děťátku čerstvé datle..." Malovány byly papírové betlémy od regionálních malířů fresek a od církevních malířů nebo zručnými amatéry. Rozšířeny byly zejména v Rakousku a Tyrolsku, v Čechách a na Moravě. Největší doba rozkvětu "malířů panáčků" v Čechách a na Moravě spadá do 19. století. Zde se v určitých místech vyvinuly přímo lokální styly. V soukenickém městě Třebíči bylo v polovině 19. století známo současně dvacet malířů figurek. Ten asi nejznámější betlém (v Německu), který má více než 100 figur, pochází od Wenzela Fiegera (1860-1924) a vznikl okolo roku 1890 (dnes je vystavován v Bavorském národním muzeu v Mnichově).
Také Zemské muzeum ve Württemberku vlastní 35 ručně malovaných figur, pocházejících patrně z Tyrolska. Jsou ve velikosti 10 a 25 cm a datují se od druhé poloviny 18.století, zčásti také do první poloviny 19.století. Kreaslířsky velmi živě pojednané figury mohou být ohledně stylu a kvality určitě srovnány s figurami Antona Christopha Mayra. Vývoj natištěných archů s figurami se dá vysledovat v německém jazykovém prosotru podle dochovaných archů až do raného 18. století. Obchodníci s uměleckými předměty, vynalézaví vydavatelé a později tzv. litografické ústavy se tohoto žánru chopily.
To je i případ v Augsburgu sídlícího Albrechta Schmidta (1667-1744). Od něho pochází nejstarší arch, uchovaný v Maximilánově muzeu v Augsburgu, vzniklý krátce po roce 1700, dřevořez s vystřihovacími jesličkovými figurami.
Další občan Augsburgu Martin Engelbrecht (1684-1756) vydal v první polovině 18.století jesličkové archy, ze kterých lze stavět kazetová dioramata. Tyto rané archy byly vydány jako dřevoryty a mědiryty. Teprve v průběhu 19.století se stal papírový betlém pevnou součástí programu většiny vydavatelů vystřihovacích a modelovacích archů. Ve velkém nákladu litograficky zhotovené archy se těšily velké oblibě - také kvůli příznivé ceně.
Další populární výrobci tiskové grafiky byli v 19. století - Trensensky ve Vídni, Gustav Kühn v Neuropinu, Josef Scholz v Mainzu, Pellerin v Epitalu a Wenzel ve Weissenburgu. Gustav Kühn vydal v letech 1837 až 1900 celkem 175 "betlémských obrázků". Oehmigke & Reimschneider, také usazení v Neuropinu, dodávali své archy až do balkánských zemí, do Ruska a do Skandinávie a tiskli své texty v příslušných národních jazycích.
V alsaském Weissenburgu se v prospektu z roku 1902 nabízí 42 vánočních a stavěcích obrázků (Austellbilder). V seznamu nabízených modelovacích a vystřihovacích archů z roku 1912 uvádí firma G.Honrath 35 různých jesliček ze Scholzova vydavatelství v Mainzu.
Tyto jesličky mohly být sestaveny z jednoho nebo více modelovacích archů, podle formátu betlému nebo počtu k tomu nasbízených figur a kulis. Betlémy složené z více archů se vydávaly jsko tzv. "modelovací složka" (Modelierbogenmappe). K této klasifikaci sahali ještě další vydavatelé. V roce 1912 nabízel Scholz 11 jednoarchových betlémů, 2 pětiarchové. a po jednom šesti a desetiarchovém jako modelovací složku. K tomu ještě "Kristovo narození" jako modelovací složku se čtyřmi, pěti, osmi nebo deseti archy. Scholzovo vydavatelství bylo ostatně jedním z konkurentů Schreiberova vydavatelství v Esslingu, které bylo známé nejen v německém prostoru pro svou rozsáhlou paletu modelovacích a vystřihovacích archů.
Jakou oblibu měly vystřihovací betlémy a také o oblibě v určitých regionech svědčí objednávka u firmy Robrahn & Co v Magdeburgu: 100 000 jesličkových obrázků pro očividně "nenasytné" Československo v roce 1921.