Vánoční betlémy

Tradice jesliček    České papírové betlémy    Zahraniční papírové betlémy    Autoři papírových betlémů    Kostelní betlémy    Venkovní betlémy    Z výstav betlémů  


Kostelní křížové cesty | Venkovní křížové cesty | Umělecké křížové cesty | Zpět

Křížové cesty

Krajina Betléma Šíření křesťanství a znalosti evangelia vzbuzovalo od prvopočátku u křesťanů touhu i zvědavost poznat místa Ježíšova života, smrti a vzkříšení. Od 4. století jsou doložené poutě křesťanů do Svaté země. Dochovaly se tzv. Poutnické knihy – zápisky a poznámky gramotných poutníků, v nichž lze nalézt důležité dobové popisy a hodnocení situace ve Svaté zemi. Lze vysledovat, že už v 5. století poutníci navštěvovali místa pašijových událostí, modlili se a pořádali procesí s rozžatými svícemi v rukou.
K vykonání poutě z Evropy na Blízký Východ koncem starověku a v raném středověku bylo potřeba odhodlání, pevné zdraví, dostatek financí a nezávislost. Většina obyvatel té doby neměla volnost pohybu, poněvadž byla nevolnictvím vázána ke své vrchnosti. Svatý Petronius, biskup z Bologne, vyšel prostým lidem vstříc a to tak, že dal ve své diecezi postavit napodobeninu Božího hrobu i dalších míst a včlenil je do terénu tak, aby nechyběla ani hora Golgota. Po něm stavěli repliky i jinde. Takto dostupná jeruzalémská místa byla vděčně přijata a hojně navštěvována. Poutníkům byly nabídnuty rozmanité formy pašijových pobožností např. K sedmi krokům Spasitelovým nebo K sedmi Spasitelovým pádům.
Do budování napodobenin svatých míst se později pustili i méně majetní lidé. Stavby se začaly zmenšovat na úroveň kapliček či pouhých sloupů. Rovněž vzdálenosti mezi místy se postupně zkracovaly. Pod vlivem františkánů se cyklus křížové cesty později rozšířil i do jednotlivých zemí Evropy, v Německu od konce 15. století, kde měla Křížová cesta tradičně pouze sedm zastavení. Na Moravě a v Čechách je nejstarší křížová cesta na Svatém kopečku u Mikulova (od 1623), kde ji dal stavět kardinál František Dittrichstein. Od doby kolem roku 1600 už mívala křížová cesta tradičních čtrnáct zastavení, i když se můžeme setkat i s jiným počtem, např. 29 zastavení ve Starém Hrozňatově u Chebu (tzv. velká křížová cesta) nebo 25 zastavení křížové cesty v Římově či až 100 zastavení a kaplí křížové cesty ve Vambeřicích. V roce 1731 konečně papež Klement XII. uznal tradičních františkánských čtrnáct zastavení za závazné pro celou katolickou církev a jeho nástupce roku 1746 je obdařil plnomocnými odpustky. Do té doby cyklus křížové cesty nalezneme v českých katolických kostelech jen sporadicky, od druhé poloviny 18. století se ovšem začínají objevovat v městských chrámech a v 19. století došlo k jejich masovému rozšíření i do venkovského prostředí. Někde se ke čtrnácti zastavením neformálně přidává ještě patnácté, zobrazující prázdný Ježíšův hrob.
V roce 1073 obsadili Svatou zemi muslimové, což křesťanský poutní ruch vážně narušilo. O to větší pozornosti se začala těšit evropská jeruzalémská místa. Ve 14. století byly křesťanské svatyně v Palestině svěřeny františkánům, přesto byli křesťané na území Osmanské říše spíše trpěni než vítání.
Na konci 17. století papež Inocenc XI. udělil františkánům výsadu zřizovat křížové cesty spojené s plnomocnými odpustky jako při pouti do Jeruzaléma. Podobně se zachoval papež Benedikt XIV., když v roce 1746 rozšířil plnomocné odpustky na křížovou cestu instalovanou se souhlasem diecézního biskupa v kostele, kapli nebo v terénu pod širým nebem.

Křížová cesta v přírodě bývá zbudována jako řada výklenkových kaplí nebo božích muk a vede často do kopce. V nejvyšším bodě je umístěn kříž jako 12. zastavení a zbývající dvě zastavení jsou poblíž.
Křížová cesta v kostele je nejčastěji ve formě obrazů nebo basreliéfů. Ve farních kostelech Římskokatolické církve je křížová cesta předepsána liturgickou normou.

14 zastavení kžížové cesty

I zastavení - Ježíš je odsouzen II zastavení - Ježíš přijímá kříž III zastavení - Ježíš padá poprvé pod křížem IV zastavení - Ježíš se setkává s Marií V zastavení - Šimon pomáhá Ježíši nést kříž VI zastavení - Veronika podává Ježíši roušku
VII zastavení - Ježíš padá podruhé pod křížem VIII zastavení - Ježíš napomíná plačící ženy IX zastavení - Ježíš padá potřetí pod křížem X zastavení - Ježíše svlékají ze šatů XI zastavení - Ježíš je přibíjen na kříž XII zastavení - Ježíš umírá na kříži
XIII zastavení - Ježíš je položen do klína Matky XIV zastavení - Ježíš je pohřben

Zobrazení jednotlivých zastavení
Ježíš odsouzen Ježíš přijímá kříž Svatá rodina Josef a Ježíšek Králové Anděl Svatá rodina
Ježíš odsouzen Ježíš přijímá kříž Ježíš padá poprvé Ježíš potkává matku Šimon pomáhá Veronika otírá tvář Ježíš padá podruhé
Ježíš mluví k ženám Ježíš padá potřetí Ježíš svlečen ze šatů Ježíš přibit na kříž Ježíš umírá na kříži Ježíš v náručí matky Ježíš dán do hrobu
Ježíš mluví k ženám Ježíš padá potřetí Ježíš svlečen ze šatů Ježíš přibit na kříž Ježíš umírá na kříži Ježíš v náručí matky Ježíš dán do hrobu


© 2020 Vladimír Plecháč, GComp