Reklamní betlémy

Zatím co ty vzácné betlémy byly, soudě podle mnohých vzpomínek pamětníku, v péči rodičů, většinou otce, a děti jen se zatajeným dechem přihlížely. Vystřihovací archy pro svoji dostupnost dovolovaly, aby se na přípravě a stavbě podílely samy děti. Této skutečnosti začali využívat mnozí výrobci zboží, jehož prodej byl v průběhu roku podporován reklamou nejrůznějšího druhu. Šlo především o výrobky průmyslu pracích prostředků, kávovin a cukrovinek. Vznikly ve 30. letech 20. století jako zcela nový jev v historii betlémářství.

Firmy vycházely z tradice stavění jesliček pod vánočním stromečkem a z úvahy, že pokud ti přející lidičkové mají Ježíškovi něco nést, nechť je to právě jejich výrobek. K sériím pohádek či vzdělávacích obrázků tak přibyly o Vánocích i jesličkové archy. Vycházely většinou v jednom listu (např. Hradecká cikorka), ale někdy byl soubor rozdělen tak, aby teprve při získání dalšího archu bylo možno betlém sestavit (Otto Rakovník: „Tento Betlém je vydán ve dvou arších. Druhý arch bude přiložen při další objednávce“). Rozšířeny byly i tištěné firemní betlémy Brandýské Cikorie z 30. let 20. stol. Pro zadavatele bylo nepodstatné, kdo betlém vytvořil. Důležité bylo, aby byly dostatečně výrazné výrobky, které firma propagovala. Na archu tedy nenajdeme podpis výtvarníka, zato darovníci jsou často mýdlem či cikorkou přímo obtěžkáni. K tomuto úkolu se dobře hodili i velbloudi nebo sloni. Dr. Vaclík ve své knize "Co nevíte o betlémech" vydané v roce 2003, na straně 30 hovoří o dalších reklamních betlémech Plzeňského Prazdroje, oděvního konfekčního závodu Nehera, mydlářské firmy Pilnáček v Hradci Králové či německé firmy Schicht v Ústí nad Labem.